03/08/2026
Ahoj, kamarádi, to jsem já, vaše Bellinka.
Tak už konečně víme, s čím to vlastně bojuju.
Skoro dva týdny se u nás doma střídala radost, naděje a bezmoc se strachem.
Začala jsem chodit na kapačky a pan doktor mi dával injekčně antibiotika.
Na nějaký čas jsem se zbrchala a vypadalo to, že už je mi líp.
Ale pak se vše opět obrátilo o 180 stupňů a já chřadla, schovávala se do ústraní a poslední den jsem úplně zežloutla. To už byl velký varovný signál.
Musím uznat, že to bylo náročné. A to nejen pro mě, protože mi nebylo dobře a sužovaly mě vysoké horečky, ale taky to bylo těžké pro moje paničky, jež se mnou denně chodily na veterinu a nevěděly, jak mi pomoct a do toho si i pan doktor lámal hlavu a už nevěděl, co se mnou.
Byť to bylo méně pravděpodobné, pan doktor mi ještě udělal jedny krevní testy, které putovaly až do německé laboratoře.
A teprve odtud přišla "dobrá zpráva" s diagnózou.
Mám kočičí infekční peritonitidu neboli FIP.
Je to zvláštní, ale tahle zpráva nás potěšila.
Proč?
Protože mám velkou naději na vyléčení!!!
A jelikož mám velkou vůli žít, tak do toho jdu!
Držte mi, prosím, pěsti, pacičky, vše, co máte, čeká mě dlouhá cesta léčby o 84 dnech.
Tedy, dnes už jen 77. Týden už mám za sebou a první zlepšení pomalu přichází.
Co víc si přát?
Tak pac a pusu, moji milí.
Zase se ozvu!
Vaše Belli 💙
