26/08/2026
Never ending story - Olinka
Sahání po signálu trénujeme několikrát týdně. Pár minut, ale často.
Proč? Protože Olča i po více než dvou letech u nás stále někdy chytá paniku, když na ní chceme sáhnout s nějakým úmyslem - nemluvím teď o drbání a hlazení, ale situacích jako "Chci chytit psa, protože jdeme ven" - Olča se ven moc těší, ale pak jí někdy trochu přepne a nedokáže na sebe nechat sáhnout :( Naštěstí se to díky tréninku a času děje stále méně 😍
Co můžete na videu vidět?
- signál start od Olči
- můj slib ("Sáhnu")
- to že na ni můžu sáhnout i nějakým předmětem (což je něco co vzniklo za poslední dva týdny)
- že se někdy můžu přiblížit i s větší intenzitou
Co tam vidět není?
- Olči stop signál - běžně se nám v tréninku objevuje, dneska se tak zrovna nestalo
- stovky a tisíce opakování, než to začalo vypadat takto
- to že už dokážeme natrénované přenášet do běžného života (to je také relativně čerstvé)
Proč nám to trvá tak dlouho?
- první měsíce trvalo, než byla schopná si vzít pamlsek z ruky, natož než začala cvičit
- nejsem u našich psů v tréninku vždy úplně konzistentní
- některé věci prostě potřebují čas a důvěra a změny emocí mezi ně patří...
