23/08/2026
Já jsem si říkala, že na dovolené nechám kauzy a blbý zprávy stranou, že to ty dva týdny vydrží, ale evidentně ne. Nevím, co se stalo a kdy se to stalo, jestli paní Diana Šlechtová z Unie práv zvířat byla vždy taková, ale to, co předvádí poslední dobou, je už za hranicemi nejen slušného chování, ale i běžného chápání,postrádá to jakoukoli zodpovědnost a s pomocí zvířatům to nemá pranic společného!
Když jeden člověk ze záchranářského prostředí veřejně kritizuje druhého, často zaznívá:
„Záchranáři by měli držet při sobě.“
Já říkám, že je to blbost, záchranáři mají v první řadě totiž držet při zvířatech!
Existují opakované případy, které podle dostupných informací vyvolávají závažné otázky ohledně prověřování nových domovů, předávání psů, následné komunikace nebo řešení situací, kdy pes po adopci uteče a protože se neustále dokola točí kolem těch samých lidí, máme nejen právo, ale podle mě i povinnost o nich veřejně mluvit a upozorňovat na to, že něco NENÍ V POŘÁDKU.
A NENÍ TO JEDEN PŘÍPAD! JE JICH JIŽ MNOHO a netýká se to pouze paní Šlechtové, ale i spolku NEBELVÍRA v čele s paní Martinou BÁRTOVOU, která k nám vozí psy z Balkánu neočkované, nemocné, na černo - když ji nepustí na jednom hraničním přechodu, jede na jiný (to je také mnohdy důvod jejích o hodiny opožděných dodávek psů), předává psy v lesích, schovaná před SVS a KVS a zásadně vybírá adopční poplatek v řádech tisíců (6000,- a více - adopční poplatek zvyšuje každý rok) jen v hotovosti na místě předávky psa. Mnohdy vůbec neví, do jakého prostředí psi, které doveze, jdou a zda nekončí někde v množírnách.
Obě dámy jsou kamarádky, obě spolu spolupracují a také mají společné i další věci - např. pokud jejich pes uteče, NEŘEŠÍ TO, nehledají ho, serou na to, jestli ho něco přejede, nebo venku v zimě umrzne.
Svoji zodpovědnost zapírají a práci s odchytem, trasováním psa, sháněním lidí s drony a lidí do terénu nechávají na někom jiném. A když se psa podaří odchytnout, buď ho úplně zapřou a nepřijedou si pro něj, nebo - když je kauza psa veřejná a ví se, od koho pes pochází, vydají oslavný příspěvek o tom, že pes je odchycen, formou, jakoby se o to zasadily ony samy a s odchytovou službou po celou dobu spolupracovaly.
Je to však jen jedna velká přetvářka a lež (viz. přiložené video v komentáři u příspěvku).
A s takovými lidmi nelze držet basu. S takovými lidmi nelze dělat nic jiného, než donekonečna veřejně upozorňovat na jejich praktiky, na jejich kšefty, na to, že není v pořádku co a jak dělají. Že není v pořádku vydělávat na zvířatech a využívat je pro své vlastní obohacení a že není v pořádku ani to, aby za své chyby a činy napadali ty, kteří ten jejich bo**el uklízí a snaží se místo nich těm psům opravdu pomoct.
Obě dámy jsou z mého pohledu obrovským problémem a velkou skvrnou v záchranářském světě a jejich praktiky hází špatné světlo na všechny, kteří se opravdu snaží pomáhat srdcem a kteří mají charakter čistý a jsou zde opravdu pro zvířata.
Svět záchrany zvířat je jeden velký byznys a jsou v něm lidé, kteří to vidí a neštítí se využívat každý den dobrosrdečnosti veřejnosti, kterou neustále a dokola žádají o příspěvky na psy, píší dojemné příběhy - někdy smyšlené a vydělávají na neschopnosti veřejnosti rozlišit pravdu od lží a právě proto odmítám představu, že lidé pohybující se v záchraně zvířat mají automaticky držet při sobě.
Pokud někdo pracuje dobře, transparentně a skutečně v zájmu zvířat, budu stát na jeho straně ráda.
Pokud ale způsob jeho práce podle konkrétních případů vyvolává vážné pochybnosti o tom, zda je zájem zvířete skutečně na prvním místě, budu se ptát nahlas - bez ohledu na jeho jméno, bez ohledu na organizaci, bez ohledu na počet sledujících.
A bez ohledu na to, kolik právních výhrůžek kvůli tomu přijde.
Nevedeme osobní války, vedeme veřejnou debatu o odpovědnosti lidí, kteří žádají veřejnost o důvěru, peníze nebo převzetí zvířete.
Paní Šlechtová i paní Bártová jsou veřejně činné v oblasti záchrany zvířat a jejich činnost má konkrétní dopad na psy i lidi, kteří jim důvěřují. Proto jejich postupy mohou a mají být předmětem veřejné kontroly a kritiky a to zvlášť tehdy, kdy se obě snaží otázky směřující na jejich osoby bagatelizovat, shazovat a umlčet ty, kteří je pokládají.
Zvířata nepotřebují, aby záchranáři drželi při sobě.
Potřebují, aby lidé drželi při nich.
A my při nich budeme spolu s dalšími, kteří se nebojí ptát a ukazovat veřejnosti, když něco není v pořádku.
Váš ELIOT 🪽
